Josef Polišenský byl nejvýraznější osobností mezi historiky Československa a České republiky druhé poloviny 20. století. Svůj odborný a neoddělitelně i pedagogický zájem věnoval jednak českým a obecným dějinám raného novověku s těžištěm badatelského přínosu v období třicetileté války, jednak dějinám 19. století se zaměřením k napoleonské a ponapoleonské Evropě. Publikační aktivita prof. Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech. Ve 40. až 60. letech působil profesor Polišenský na katedře historie obnovené Univerzity Palackého v Olomouci. V olomouckém prostředí připravil a vychoval zdejší historickou školu. Profesor Josef Polišenský zemřel 11. ledna 2001.
Cena Františka Palackého mu byla udělena 12. června 1998.